Jste zde: unipetrol.cz > CZ/  Média/  Blog Adama Czyźewského/  Budoucnost dopravy vypadá spíš digitálně než elektricky
Velikost textu:  A AA
Budoucnost dopravy vypadá spíš digitálně než elektricky

04-09-2018  

 

 

Během kongresu Impact mobility rEVolution’18 v minulém týdnu jsem se zúčastnil debaty o úloze veřejných institucí při utváření trhu s elektromobily. Jak jsem zjistil, je toto téma natolik důležité, že si zasluhuje zamyšlení v širším kontextu.
 
Elektromobily vyžadují nový ekosystém, který bude brát v úvahu lidská očekávání týkající se zdravotních a ekologických hledisek. Úloha státu zde přitom má rozhodující význam. Jestliže se však podíváme na roli veřejných institucí jen z perspektivy trhu s výrobky, tj. trhu s elektromobily, ztratíme náhled hlubších příčinných souvislostí spojených s megatrendem E-MOBILITY, a nedokážeme využít nabízejícího se potenciálu. Ačkoli je tento megatrend zaměřený na elektromobilitu, jedná se o mnohem širší proces.
 
V čem tento megatrend spočívá? Nejde jen o problematiku nahrazování tradičních motorů elektromotory, které již zjevně probíhá ve veřejné dopravě, a omezování úlohy státu na pouhé vytváření nabídky po elektromobilech na základě systému výhod pro uživatele takových vozidel, daňových pobídek a rozvoje sítě nabíjecích stanic. Je to skutečná revoluce, která nás posouvá od současného modelu mobility, kde většinu tvoří tradiční automobily v soukromém vlastnictví, řízené lidmi (v roce 2016 dosahovaly takové vozy 98,5 % globálních prodejů), k modelu novému, v němž budeme využívat autonomní vozidla sdílená s dalšími osobami cestujícími stejným směrem.
 
Tato revoluce již začala. Ekologický otisk osobní soukromé a veřejné přepravy nás nutí hledat úplně nová řešení. Obyvatelé měst tráví čas v ohromných dopravních zácpách a trpí smogem. Emise skleníkových plynů sice nejsou vidět pouhým okem, ale čísla nelžou. Pro motory s vnitřním spalováním se stále zpřísňují emisní normy platné pro CO2 a pevné částice. Správy měst zavádějí v městských centrech zóny nulových emisí. Světová populace naroste do roku 2050 o další tři miliardy lidí. Pokud vezmeme v úvahu postupující urbanizaci, musíme dát sbohem stávajícím modelům osobní přepravy, a to i v případě, že by všechny nové automobily byly elektrické.
 
Nahrazení jednoho vozidla, poháněného motorem s vnitřním spalováním, jiným vozidlem, poháněným elektromotorem, nepředstavuje pro hustotu dopravy a dopravní zácpy ve velkých městech žádné řešení. Co potřebujeme, je snížení poptávky po osobních vozidlech. Snížení počtu vozidel v poměru k počtu jízd je stejně nezbytné jako omezení jejich uhlíkové stopy. Mohou zde pomocí inovativní technologie, které umožňují zvládat vyšší poptávku po přepravě s použitím podstatně menšího počtu vozidel než dnes.
 
Rozhodující silou jsou digitální technologie, které dále podporují automatizaci směřující k autonomnímu řízení, tj. k digitálním robotům zajišťujícím osobní přepravní služby. Robotičtí řidiči na rozdíl od lidí neznají únavu: mohou zůstat nepřetržitě soustředění na dění na silnici. To je bezpochyby nesmírný pokrok, ale ještě ne revoluce, protože korporátní taxi jezdí také 24 hodin denně – jen jejich řidiči se střídají. Revoluce nastane, až lidé, místo cestování ve svých vlastních automobilech, začnou hromadně využívat přepravní služby: od taxi s řidiči, přes car sharing, až po zprostředkování jízd pomocí mobilních aplikací (ride hailing). To vše se již děje a je k dispozici díky digitálním aplikacím spojujícím zákazníky s řidiči (Uber, BlaBlaCar) a s dostupnými vozidly (Traficar).
 
Zvýšené vytížení osobních automobilů, jehož lze dosáhnout díky digitálním technologiím, snižuje ceny těchto služeb a jednoduchost přivolání vozidla motivuje zákazníky, aby tyto služby využívali. Výhody zakoupení přepravních služeb ve srovnání s cestováním vlastním vozidlem nelze popřít. Není zde potřeba hradit značné fixní náklady spojené s vlastnictvím vozu (vynaložené finanční prostředky, pokles ceny vozidla, pojištění, výdaje za garážování). Neztrácíte čas hledáním místa na parkování a nemusíte platit žádné parkovací poplatky. Dostupnost autonomních elektromobilů pak atraktivitu osobních přepravních služeb ještě zvýší.
 
Existují nejméně čtyři důvody domnívat se, že v novém modelu mobility převáží autonomní elektrická vozidla. Za prvé, taková vozidla neemitují výfukové plyny, a proto jsou preferovaným dopravním prostředkem v městské dopravě, bez ohledu na množství emisí vznikajících při jejich výrobě a na množství elektřiny, které spotřebují.
 
Za druhé, jednoduše se vyrábějí a jejich výroba je levnější oproti jejich konkurentům se spalovacími motory. Elektromotor má jednodušší konstrukci a vyšší účinnost než motor s vnitřním spalováním. Elektromobily nemají složité mechanismy, jako je převodovka, ani součásti podléhající rychlému opotřebení, jako je spojka nebo startér, a systémy regenerace kinetické energie prodlužují životnost brzd. Autonomní vozidla nepotřebují nákladné podvozky, na kterých jsou postaveny jednotné konstrukce s vhodnými deformačními zónami. Bezpečnost místo toho zajišťují digitální roboty.
 
Za třetí, lze využít synergie mezi výrobci zelené elektřiny a majiteli automobilových akumulátorů, které se stávají hlavním příjemcem a zásobníkem elektřiny. V současné době brání náklady na neustálé zvětšování akumulátorů jako nejjednoduššího způsobu prodloužení dojezdu výraznému snižování cen. Automobilové akumulátory nabízejí jednoduché a levné řešení problému skladování energie z přerušovaných zdrojů, jako je vítr nebo slunce. Jsou již součástí systému a je jen třeba je sdílet. K tomu účelu je nutné vyvinout software, který umožní tok elektřiny v obou směrech mezi sítí a akumulátorem a vhodnou regulaci tohoto toku. Podle expertů z ENEL, italského energetického podniku, by přístup k pěti procentům kapacity 100 000 akumulátorů nainstalovaných ve vozidlech Tesla stačil k pokrytí poptávky Říma elektřinou vyráběnou s použitím přerušovaných zdrojů. Výhody takového zálohování ve srovnání s alternativou budování a údržby zařízení na skladování energie z cihel a malty by umožnily společnosti ENEL vyplatit 10 000 amerických dolarů jako pobídku ke každému prodanému elektromobilu.
 
Jednoduchost elektromobilů vede k tomu, že mnoho výrobců vozidel a zemí, kde je automobilový průmysl významným odvětvím, ztrácí své konkurenční výhody získané dlouhodobými zkušenostmi s konstrukcemi podvozků, spalovacích a vznětových motorů nebo automatických převodovek. Koncept elektromobilu a příklad značky Tesla dokazují, že každý začíná prakticky od úplného počátku a že nikdo nemá rozhodující náskok. Tuto příležitost je možné a – což je důležitější – nutné využít.
 
Kterou cestou se vydáme směrem k nové mobilitě, závisí do značné míry na státu, protože právě stát má za úkol utvářet a koordinovat sociální a ekonomické procesy. Jsem přesvědčen, že sociálních výhod nabízených novou mobilitou, tj. zlepšení stavu životního prostředí (vzduchu), zdraví a kvality života, lze dosáhnout bez ohledu na to, jestli daná země vyrábí elektromobily, nebo ne. Ekonomické přínosy jsou však vyšší, když jsou taková vozidla projektována a vyráběna, i od nuly, na základě prototypů dostupných na trhu. Některé země využily tento scénář pro automobily s tradičními pohony. V případě elektrických vozidel jsou překážky vstupu mnohem menší.
 
   

Autor: Adam B. Czyżewski, hlavní ekonom PKN Orlen

« zpět

 
 
 

Značky Skupiny UNIPETROL