Jste zde: unipetrol.cz > CZ/  Média/  Blog Adama Czyżewského/  To, co se dá předvídat, jsou důsledky našich činů
Velikost textu:  A AA
To, co se dá předvídat, jsou důsledky našich činů

03-01-2020  

 

 


Počátek nového roku je plný předpovědí a prognóz. Mezi nimi jsou na předních místech hospodářské vyhlídky. Když sledujeme soutěže, které pořádají ekonomické a finanční noviny, můžeme si odnést dojem, že předpovídání budoucnosti patří k základním činnostem ekonoma.

Účastníci soutěží o nejpřesnější předpověď mají možnost startovat v mnoha kategoriích jako: tempo hospodářského růstu, měnový kurz, inflace a míra nezaměstnanosti. Víceboj, tedy předpovědi ve všech kategoriích najednou, však nemá tak velký úspěch, protože ekonomové dobře vědí, že trefit předpověď lze pouze náhodou a trefit předpověď v několika kategoriích najednou by hraničilo se zázrakem. Bohužel čtenáři o tom nevědí a považují ekonomy za věštce. Protože většina předpovědí se nenaplní, ztrácejí k nim důvěru. Zdánlivě nevinná zábava tak tomuto povolání škodí. Pointa je v tom, že ekonomové se nezabývají předpovídáním budoucnosti a ekonomické prognózování je rozhodně něco jiného, než se obecně soudí.

Začneme od prognóz. Předpovědi neodpovídají na nejčastěji kladené otázky, co bude, co se stane, protože to nikdo neví. Budoucnost se tím liší od minulosti, že se může vyvíjet mnoha způsoby, podle to, co uděláme my, co udělají jiní a čím nás všechny překvapí osud.

Určité události nelze předvídat, ale můžeme se na ně připravit. Uvedu vám příklad. Zavolá nám teta z dalekého města, že nás o nejbližším víkendu navštíví. Myslíme si, že se s tebou uvidíme v sobotu. Pro tuto příležitost koupíme její oblíbený krémový dort, který nepatří k našim oblíbeným. Ale stane se, že k návštěvě nedojde (závada železniční trakce). Jsme zklamaní a navíc jsme utrpěli finanční ztrátu kvůli zbytečné koupi dortu. Podíváme se na ten případ očima ekonoma. O budoucnosti víme, co plánuje teta (chce nás navštívit). Víme, že ji chceme pohostit a vyhradíme na to určitou částku z našeho omezeného rozpočtu. Nakonec víme, že náhoda způsobila, že budoucnost není tak jednoznačně daná. Jak bychom se měli rozhodnout o koupi koláče, abychom pohostili tetu a zároveň omezili vynaložené náklady na něj, když nemusí být potřebný? Máme na výběr rychle se kazící krémový dort, který má teta nejraději, nebo méně oblíbený perník, který lze skladovat déle. Co si zvolit?

Na pomoc přichází věda - ekonomie a nabízí univerzální recept, který lze úspěšně aplikovat v běžném životě. Tím receptem je propočet „alternativních nákladů“, kterým se také říká implicitní náklady nebo náklady obětované příležitosti. Alternativní náklady se objevují tehdy, když usilujeme o uspokojení určitých potřeb, ale máme omezené zdroje. V souvislosti s tím musíme volit. Každé rozhodnutí, které se týká volby mezi dvěma nebo více možnostmi, má alternativní náklady. Alternativním nákladem výběru krémového dortu je to, že se vzdáme perníku, který by chránil náš rozpočet. Alternativním nákladem výběru perníku je to, že se vzdáme krémového dortu, který má ráda teta.

Příkladů je celá řada. Pokud se chystáme na dovolenou a přemýšlíme, jestli pojedeme na hory nebo k moři, alternativním nákladem dovolené na horách je to, že se vzdáme dovolené u moře. Alternativním nákladem manželství je to, že se vzdáme svobodného života. Pomocí pojmu alternativních nákladů nás ekonomie učí, že neexistuje oběd zdarma. O vědeckosti rozhoduje ne sám rozhodovací proces, ale metoda, jakou docházíme k závěru.

Na předchozím příkladu jsme ukázali, že východiskem naší hospodářské činnosti je určitá vize toho, čeho chceme dosáhnout. Ale výsledky budou záviset nejen na tom, co uděláme, ale také na tom, jak se bude chovat naše okolí. Například když jsme se rozhodli postavit první plynovou teplárnu, znali jsme dobře technologické parametry projektu. Ale nevěděli jsme, jestli bude náš podnik ziskový. A projektovaná ziskovost naší teplárny také závisela na tom, co udělají ostatní (konkurence, odběratelé energie, vláda), a na náhodných událostech jako katastrofy (Fukushima), konflikty (celní války mezi Čínou a USA) nebo objevení úplně nových technologií (např. efektivního skladování energie).

Tyto faktory mají vliv na budoucí vztahy cen stávajících zdrojů energie (těžených i obnovitelných) a cen emisních povolenek a také na to, které technologie budou ve výrobě elektrické energie převažovat a nakonec také na ziskovost našeho podniku. Proto můžeme o plánované ziskovosti uvažovat pouze v podmíněných kategoriích: co by bylo, kdyby se uskutečnil konkrétní scénář toho, jak se v případě uskutečnění našeho projektu budou chovat hospodářské subjekty a vláda. Především je důležité, jak se bude vyvíjet těžba břidličného plynu v USA a ve světě a jaký to bude mít vliv na ceny zemního plynu v horizontu 30 let a také jaká bude budoucnost klimatické politiky v Evropě a ve světě. Důležité je, jak se to projeví na cenách emisních povolenek oxidu uhličitého.

Když přijmeme určité předpoklady (podmínky) týkající se cen zemního plynu a náklady na emisi tuny oxidu uhličitého do vzduchu, můžeme se obrátit na ekonomii, vědu, která zkoumá a měří reakce domácností a firem na změny vztahů cen, aby na tomto základě předpověděla, jak se v konkrétním scénáři změní okolí, v jaké bude daná teplárna fungovat. Nedá se však předpovídat, co udělá vláda, když je to právě ona, kdo utváří cenové vztahy a s jejich pomocí ovlivňuje individuální rozhodnutí domácností a firem. Cílem hospodářské politiky je nasměřovat domácnosti a firmy k tomu, aby se chovali žádoucím způsobem, například ve prospěch ochrany životního prostředí a klimatu. K tomu slouží široce chápané regulace, které mění cenové vztahy.

Jednou větou: na ziskovost naší teplárny se vztahuje riziko, jehož výše v konečném důsledku záleží na alternativních (variantních) předpokladech, které se týkají hospodářské politiky, tedy toho, co udělá vláda.

Vláda při svých regulacích volí mezi alternativními cestami dosahování vytyčených cílů. Protože volby probíhají v rámci omezených zdrojů, každou konkrétní volbu, tedy každý soubor předpokladů vztahujících se k hospodářské politice, doprovází představení toho, jak by se v daném regulačním rámci zachovaly hospodářské subjekty. Srovnání chování poskytuje představu o alternativních nákladech jednotlivých hospodářských politik. Dlouhodobé hospodářské projekce jsou tedy důležitým nástrojem, který využívají mezinárodní organizace, vlády, energetické koncerny a vůdčí think tanky k vytváření budoucnosti energetického sektoru. Neodpovídají na otázku, co bude, ale co by bylo, kdyby se uskutečnil předpokládaný politický scénář.

Je pochopitelné, že jiný scénář energetické nebo klimatické politiky povede k jiným projekcím a srovnání scénářů informuje o alternativních nákladech (hospodářských politik v energetickém odvětví), s jejichž pomocí je možné ovlivnit rozhodování hospodářských subjektů. Když jde o ovlivňování, důležitým nástrojem je důvěryhodnost. Důvěryhodnost dlouhodobých projektů energetického sektoru je odvozená od důvěryhodnosti energetické a klimatické politiky. Čím těžší je pro hospodářské subjekty předvídat, jaký scénář energetické politiky bude realizovaný, tím vyšší je regulační riziko a tím menší ochota investovat. Mírou tohoto rizika je pravděpodobnost změn regulace a cenou rizika jsou důsledky změn. V případě regulačního rizika existují velké rozdíly mezi zeměmi, obzvláště v oblasti klimatické politiky, které mají vliv na rozdíly v rozvoji energetického sektoru. Firma nemůže regulační riziko řídit, proto ho musí zohledňovat jinak. Cena rizika se odráží v ceně kapitálu. Cena kapitálu má vliv na ziskovost investičních projektů a rozhodování. Tak se prognostické kolo uzavírá. Projekce předvídá budoucnost v takovém rozsahu, v jakém ji aktivně tvoří.

Rozhodnutí se vždy a všude týkají budoucnosti. Proto je důležité předvídat jejich důsledky. Děláme to proto, abychom přijímali lepší rozhodnutí. Protože máme k dispozici jen omezené zdroje, v ekonomickém světě neexistuje oběd zdarma. Žádné rozhodnutí je taky rozhodnutí, které má své náklady obětované příležitosti. Ve složitých situacích ke kalkulacím alternativních nákladů slouží ekonomické projekce, které popisují reakce hospodářských subjektů na změny cenových vztahů. Projekce nepředpovídají budoucnost, ale odpovídají na otázku: „co by bylo, kdyby“? Jsou „pravdivé“ pouze za daných předpokladů, které uvádí daná hospodářská politika. Změna těchto předpokladů vede k alternativní projekci.

Projekce měří náklady na alternativní hospodářskou politiku, což umožňuje volit mezi různými politikami pro dosažení daných cílů. V tomto smyslu jsou projekce nástrojem hospodářské politiky.
   
   

Autor: Adam B. Czyżewski, hlavní ekonom PKN Orlen

« zpět

 
 
 

Značky Skupiny UNIPETROL