Jste zde: unipetrol.cz > CZ/  Média/  Blog Adama Czyżewského/  Plasty a petrochemie. Fakta a mýty.
Velikost textu:  A AA
Plasty a petrochemie. Fakta a mýty.

04-08-2020  

 

 

Žijeme ve světě ovládaném umělou hmotou, protože téměř všechno, co běžně používáme je vyrobené z plastu, nebo obsahuje plastové součásti. Nahromadění plastových odpadů dosáhlo rozměrů vážného ekologického problému, jehož vyřešení není jednoduché a vyžaduje čas.
 
Úroveň emocí, jakou vyvolává plastový odpad, roste rychleji, než poznatky o tom, jak se umělých hmot zbavit, aby to nepřineslo další zátěž pro životní prostředí a klima. Vědecký svět a petrochemický průmysl hledají dlouhodobé strategie, jejichž výhody by převažovaly nad nevýhodami. Základem je správná diagnóza problému. S petrochemií - rychle se rozvíjejícím průmyslového odvětví - je dobře obeznámený pouze úzký okruh lidí a znalostí na toto téma ve společnosti přibývá výrazně pomaleji než emocí.
 
V PKN ORLEN máme odborné znalosti této oblasti - sledujeme výzkumy, na jejichž základě zpracováváme podnikové strategie. V minulém roce jsem připravili zprávu o výzvách, řešení a budoucnosti plastu, v níž uvádíme odborné poznatky a snažíme se vysvětlit, že jednoduchá řešení jako zákaz plastu jsou přínosná jen zdánlivě. Níže popisujeme několik mýtů o plastech a petrochemii, které podrobněji rozvádíme ve zprávě.
 
Mýtus. Umělé hmoty jsou dobré a špatné. Dobré jsou v jednorázových injekcích a špatné se používají při výrobě jednorázových tašek.
 
Fakt. Rozdělení plastů na špatné (vytvářející odpad) a dobré (opakovaně použitelný a po opotřebování vhodný k recyklaci) nevyplývá z rozdílů mezi umělými hmotami, ale týká se koncových produktů, které jsou z nich vyráběny, a toho, jakým způsobem jsou používány. Dobrý plast je takový, který přináší společnosti užitek, který převyšuje náklady životního prostředí, špatný - naopak. Polyetylen používaný při výrobě vakuových obalů na maso je „dobrý“, protože díky jeho použití dojde k vyhození menšího množství potravin, což zároveň znamená, že bude muset být vyrobeno méně potravin v jednom z emisně nejnáročnějších odvětví hospodářství - chovu dobytka. Polyetylen v podobě jednorázové tašky bude „špatný“, obzvláště když místo recyklace skončí v oceánu.
 
Více o použití plastů v každodenním životě na s. 10-12  zprávy.
 
Mýtus. Plast biologického původu (tzv. bioplast) se v přírodě rozloží.
 
Fakt. Ne každý plast biologického původu se v přírodě rozloží a ne každý rozložitelný plast je biologického původu. Příkladem nerozložitelného plastu biologického původu je bio-PE. Polyetylen, běžně vyráběný z vytěžených surovin, může vzniknout z etanolu a etanol lze vyrobit z cukrové třtiny, cukrové řepy nebo pšenice. Plast vyrobený tímto způsobem má stejné vlastnosti jako jeho ekvivalent z vytěžených surovin, a to i pokud jde o jeho nerozložitelnost. Plasty biologického původu, které jsou považované za rozložitelné, se také nemusí v přírodě rozložit. PLA (polyaktid, získávaný hlavně z kukuřice, široce používaný náhražka běžně používaných plastových kelímků a brček) potřebuje víc než 50 °C, vysokou vlhkost a přítomnost mikroorganismů, aby se rozložil. Za těchto podmínek mu to trvá 6 týdnů. V pokojových podmínkách to bude opět trvat stovky let.
 
Více o bioplastech na s. 26-27.
 
Mýtus. Papírová taška je pro životní prostředí lepší než plastová.
 
Fakt. Výroba obou tašek nechává stopu v podobě emisí a znečištění životního prostředí. Papírová taška by měla být použita, podle různých výzkumů, 5x až 44x, aby její vliv na životní prostředí byl menší než podobné používání jednorázové plastové tašky.
 
Více o alternativách plastové tašky na s. 24.
 
Mýtus. Řešením problému plastových odpadů je zákaz výroby plastů.
 
Fakt. Odpad je to, co vyhazujeme, ne to, co vyrábíme. Řešení problému plastových (a veškerých) odpadů spočívá v opakovaném použití, odpovědném sběru a recyklaci, tedy v přechodu od liniového hospodářství k cyklickému. Odpovědnost za plastové obaly neleží jen na straně výrobce umělé hmoty (který může snížit množství emisí při výrobě a její vliv na životní prostředí), ale rovněž na tvůrci koncového produktu (jehož úkolem je vhodně produkt navrhnout), společnosti (která se dožaduje „dobrých“ plastů) a místních samospráv (které zavádějí příslušné systémy sběru a třídění odpadů).
 
Více o hospodářství s uzavřeným oběhem na s. 32-33.
 
Mýtus. Dá se žít i bez plastů.
 
Fakt. Vynález umělé hmoty umožnil rozvoj mnoha technologií, bez kterých by současná civilizace neexistovala, např. pokrok v oblasti elektroniky by dnes vypadal úplně jinak. Použití plastu rozhoduje nejen o estetickém vzhledu našich elektrospotřebičů, ale také zajišťuje bezpečnost pomocí elektrické a tepelné izolace a tichou práci celého zařízení. Díky plastu jsou zařízení lehčí a přenosná. Jeho využití přispělo rovněž k vzniku tzv. plošného spoje (určeného k osazení elektronických součástek) a CD disků.
 
Více o životě bez plastu na s. 24-25.
 
Mýtus. Umělé hmoty získávané z biokomponentů místo ropy jsou příznivější pro klima a přírodu.
 
Fakt. Využití biologického materiálu snižuje emise skleníkových plynů během cyklu života produktu, ale potíží biochemie je znečištění životního prostředí v jiných oblastech (hlavně půd a vod). Ani plasty vzniklé z biologických materiálů neřeší problém odpadů. Biochemie představuje přechodné řešení, dobré v období energetické transformace, kdy je dostupnost „zelené energie“ omezená. Nové technologie umožňují úvahy o petrochemii s nulovými emisemi, založené na využití obnovitelné energie a zachycení a využití CO2. Navíc produkce biokomponentů I. generace si konkuruje s produkcí potravin - čím je jich víc, tím větší je pravděpodobnost omezení nabídky potravin. Tímto způsobem dojde ke zdánlivému nahrazení jednoho společenského problému jiným, vážnějším, kterým je hlad.
 
Více o alternativách plastových předmětů každodenního použití na s. 27-28.
 
Mýtus. Petrochemie založená na využití ropy nemá budoucnost kvůli emisím nečistot.
 
Fakt. Spolu s vývojem civilizace stoupá poptávka po materiálech vyráběných z ropy a zemního plynu a podíl těchto materiálů. Ropa a plyn jsou dvě volně dostupné suroviny, které dokážeme těžit a zpracovávat v užitné produkty způsobem, který je méně škodlivý pro životní prostředí a klima než v případě jiných surovin. Ropa a plyn jsou příliš užitečné, abychom se jich vzdali. Při výrobě materiálů, které společnost potřebuje, se za současného stavu znalostí nedá ropa a plyn nahradit ničím ekologičtějším.
 
   

Autor: Adam B. Czyżewski, hlavní ekonom PKN Orlen

« zpět

 
 
 

Značky Skupiny UNIPETROL